Ucelený koncept vzdělávání, jak jej známe z jiných oborů, zatím v oboru canisterapie chybí. Při našem systému vzdělávání se proto řídíme usneseními mezinárodních organizací sdružujících poskytovatele canisterapeutických služeb, jejichž jsme členem.
V textech se mluví obecně o pojmu canisterapeut, tak jako v jiných oborech existují různé stupně kvalifikace. Tím prvním stupněm, tedy základním minimem, je kvalifikace canisasistent.
Canisasistent, je-li proškoleným laikem, může samostatně provozovat společenskou činnost (tzv. Aktivity za pomoci psa, AAA) v prostředích, kde se dokáže snadno dorozumět s klienty a kde mají klienti normální, předvídatelné chování. Tahle formulace zní možná podivně. Shrňme to - pokud půjdete do prostředí, kde se s klientem v pohodě domluvíte, stačí, aby nad Vámi měl personál dozor, nemusí nutně pracovat s Vámi.
Jakožto canisasistent - laik nemáte právo jakkoli manipulovat klientem, neznáte jeho osobní údaje, diagnózu nebo anamnézu, nad míru nezbytně nutnou ke komunikaci. Psa k němu můžete přivést a nechat klienta, ať si jej pohladí nebo si s ním hraje. Prostředí, kde byste mohli pracovat takto samostatně je poměrně málo, ale představme si např. v domově důchodců, kde je skupinka soběstačných klientů. Samostatně se také můžete věnovat osvětové přednáškové činnosti např. v běžných školách.
Ve všech ostatních případech je canisasistent - dobrovolník skutečně "asistentem se psem" a spolupracuje s "osobou pečující o klienta." Touto osobou je obvykle:
V tomto složení týmu si vy hlídáte psa a osoba pečující o klienta pracuje s klientem.
Do našich kurzů přichází také vysoké procento odborníků, kteří chtějí zařadit canisterapii do své praxe a mají vhodného psa. Jsou to sociální pracovníci, sestry, fyzioterapeuté, speciální pedagogové a další odborníci vzdělaní v sociálních, zdravotnických nebo pedagogických oborech.
Jejich výhodou je samozřejmě důkladná znalost prostředí a klienta, včetně znalosti diagnózy nebo anamnézy. V našem kurzu se dozví základní potřebné znalosti o canisterapii, její teorii, plánování a účincích plus si samozřejmě rozšíří znalosti o psech.
Protože jako odborníci mají právo během terapie manipulovat s klientem (cvičení apod.), je na jejich profesionálním úsudku, zda mohou pracovat samostatně či k sobě potřebují dalšího pomocníka, který by v průběhu canisterapie pracoval s klientem, zatímco oni vedou psa.
Skutečných canisterapeutů je tedy opravdu málo. Jedná se o lidi, kteří splnili všechny podmínky stupně canisasistent a mají dlouhodobou praxi. Jejich minimální vzdělání odpovídá 220 hodinám teorie a 40 hodinám praxe. Možnost takového vzdělání v Tlapkách řešíme se zájemci individuálně, uznáváme samozřejmě i vzdělání získané u jiných organizací, např. kurz SVOPAP.
Mentorem rozumíme canisasistenta nebo canisterapeuta s dlouhodobou praxí, který je ochoten zaučit nováčky. Nejde tedy o stupeň vzdělání, ale o statut vycházející z bohatých zkušeností, které mentor může předávat dál.