Smysl a cíle canisterapeutických zkoušek

Dovolte nám na tomto místě vysvětlit naši filozofii týkající se canisterapeutických zkoušek. Pochopení pravého smyslu těchto zkoušek Vám umožní se na ně lépe připravit, ale hlavně tím předejdeme případným nedorozuměním při zkouškách samotných.

Předně pár upozornění

Dovolte nám předeslat pár věcí, které většině přijdou "samo sebou", ale bohužel ne všem:

• Canisterapie není "další disciplínou kynologie", jsme tu hlavně pro klienty a od toho se odvíjí celý smysl a průběh zkoušek.
• Smyslem canisterapeutických zkoušek není rozšiřovat škálu vyznamenání pro chovné psy, ale připravit dobrovolníky a jejich čtyřnohé pomocníky na pomoc lidem, kteří to potřebují.
• Canisterapeutické zkoušky jsou veřejně přístupné a "publikum" se ve sporných situacích stává součástí rozhodování. Vždy vyzíváme ke komentářům ze strany veřejnosti, protože nám to pomáhá zajistit spravedlivost zkoušek.
• V průběhu zkoušek omezujeme počet psů v místnosti, aby nebyli zkoušení psi zbytečně rozptylováni, pokud se chcete přijít jen podívat, určitě jste vítáni, ale prosíme abyste svého psa nechali doma.
• Do prostoru, kde probíhají zkoušky nebudou vpuštěni psi se zdravotními problémy a hárající feny (v jakémkoli stádiu).

Cíle canisterapeutických zkoušek

Cílů je hned několik a na všechny tyto aspekty se hledí po celou dobu kurzu a zkoušek, nejen při zkoušce samotné:

• identifikovat a vyřadit psy, kteří nejeví zájem o kontakt s lidmi
• identifikovat a vyřadit psy, kteří projevují agresivitu, což představuje základní stupeň ochrany klientů
• identifikovat a vyřadit psovody, kteří se nevhodně chovají ke svým psům, což představuje základaní ochranu welfare psů
• identifikovat a vyřadit psy, kteří neodpovídají svou zralostí nebo zdravotním stavem

Způsob hodnocení průběhu zkoušek

Při zkouškách se ani tak nehodnotí "zda" pes provede daný úkon (jedná se o povely běžné poslušnosti, takže předpokládáme, že jej provede), ale hlavně "jak" ho provede. Nejednou jsme slyšeli námitku, že zkoušky jsou pro zkušenějšího kynologa jednoduché a "tyhle úkoly přece zvládne každý". Tento názor pramení ze základního nepochopení smyslu zkoušek.

Dovolte nám přirovnání. Budete-li trenérem gymnastického kroužku, který hledá nové budoucí sportovce, co uděláte? Postavíte dětem ve školní tělocvičně běžnou překážkovou dráhu a budete pozorovat, jakým způsobem zvládají úkoly, na které jsou zvyklé. Velice snadno při tom rozpoznáte, které dítě je hbité a má potenciál.

Přesně na tomto principu fungují canisterapeutické zkoušky - necháme Vás "projít kolečko" relativně běžných úkolů, doplněných o některé úkoly simulující běžné situace v zařízení, a budeme Vás při tom pozorovat.

Kynologie versus canisterapie

Může to pro Vás být překvapující, ale ne všichni vycvičení psi zvyklí na klasickou kynologii jsou vhodní pro canisterapii. U kynologů hodnotíme schopnost psa spolupracovat s páníčkem. U canisterapie se jedná o schopnost obou se kontaktovat s dalšími lidmi (starými, nemocnými, postiženými, dětmi atd.) Vždy se tedy hodnotí hlavně sehranost týmu při kontaktu s třetí osobou.

Pes, který "poslouchá jako hodinky", je orientovaný na plnění úkolů a překonávání překážek, ale práce a kontakt s lidmi ho evidentně nebaví, u nás neprojde. Tohle může být pro mnoho kynologů nepochopitelné, protože jsou z různých kynologických disciplín zvyklí na "měřitelné cíle" - pes přeskočil překážku, dostanete tolik a tolik bodů. U nás může pes teoreticky splnit všechny úkoly na jedničku, ale pokud to pes dělá jen kvůli drilu nebo dokonce ze strachu z páníčka, na canisterapii se nehodí.

U zkoušek vždy sledujeme jak pes na svého páníčka reaguje, jestli pracuje s láskou a radostí, protože jedině tak může lásku a radost dál předávat.